Rozpočet Státního fondu dopravní infrastruktury (SFDI) byl pro rok 2010 schválen ve výši 96 miliard Kč. Na 2011 již došlo k meziročnímu snížení celkových zdrojů o 36% (z 96 miliard na 61 miliard Kč). V zápětí jsme ale byli ubezpečeni, že hned v roce 2012 bude lépe. Spolu s rozpočtem na rok 2011 Poslanecká sněmovna na základě návrhu vlády schválila také střednědobý výhled SFDI, ve kterém je na rok 2012 naplánováno 68 miliard Kč (47 mld. Kč národní zdroje a zbytek peníze z evropských fondů a dočerpávání úvěru od Evropské investiční banky).
Po 9 měsících od usnesení Poslanecké sněmovny je ale všechno jinak a hlavně nic neplatí. Stanovený výdajový limit SFDI pro rok 2012 se má snížit o 10 miliard Kč, národní zdroje jsou aktuálně navrženy ve výši 37 miliard Kč. Čerpání úvěrových prostředků Evropské investiční banky sloužící ke spolufinancování projektů financovaných z fondů EU se má omezit na 3,7 miliardy Kč i když je potřeba více jak 7 miliard… Suma sumárum - z předpokládaných 68 miliard Kč je nyní na stole návrh na 55 miliard Kč.
S klesajícími národními zdroji klesá také potenciál pro využití prostředků z fondů Evropské unie. Prostě ale platí: Chceme-li peníze z Bruselu, musíme k nim přidat část našich národních.
Tak razantní snížení financí pro dopravní infrastrukturu ohrožuje udržitelnost rozvoje dopravy ve střednědobém horizontu. A jde nejenom o majetkovou a projektovou přípravu. Časem se projeví, že dnešní škrty mají negativní dopad na ekonomický potenciál státu i regionů zítra. Pokles během 2 let o 43%, z již uvedených 96 mld. Kč na plánovaných 55 mld. Kč pak bude mít citelné dopady i pro uživatele dopravních cest. Zpomalí se nejenom výstavba a modernizace, ale také oprava a údržba dopravních cest. A připomeňme ještě, že od ledna 2012 by mělo dojít ke zdražení dálničních známek na 1 500 Kč a zvýšení sazeb mýtného pro nákladní auta o 25%. Logická by byla úvaha – zdražuje se, bude tedy více peněz, ale zdá se, že tady platí bohužel jiná zásada: občane ty zaplať více, vláda dá z rozpočtu méně.
Možná ještě pár poznámek pro doplnění. Ani po 20 letech od sametové revoluce nemáme dobudovanou základní kapacitní dopravní síť, ať už jde o dálnice, železniční koridory nebo splavné vodní cesty. Podle žebříčku mezinárodního srovnání Světového obchodního fóra (WEF) patří dopravní infrastruktura v ČR mezi evropský podprůměr. Chybí nám adekvátní návaznost na evropské dopravní tahy, zaostáváme v technickém stavu dopravní cest. Optimální údržba silnic, železnic nebo mostů? To je sen silničářů, železničářů. ale hlavně i nás uživatelů těchto dorpavních cest. To nemáme ambici být vyspělou ekonomikou, kde stav dopravní infrastruktury není brzdou jejího rozvoje a občanům také dobře slouží?
Historicky nejvyšší výše národních zdrojů bylo dosaženo v rozpočtu SFDI na rok 2007 a to v objemu 59,5 miliardy Kč. Od té doby pravicové vlády zcela nelogicky národní zdroje výrazně snižují až na letošních 33 miliard. Kč. Již v roce 2007 řada dopravních expertů poukazovala, že je chybou snižovat národní zdroje a nahrazovat je penězi z fondů EU. Ty nám měly sloužit ke zrychlení výstavby a přiblížení se západním standardům v této oblasti. Je přeci jasné, že fondy EU budou časem vysychat a k řešení bude problém jak dopravní infrastrukturu financovat.
Současný přístup vlády ke zdrojům pro dopravní infrastrukturu je nekoncepční a neprozíravý. Zřejmě není jiný obor, který by vykazoval takové multiplikační efekty z realizovaných investic, jako je právě dopravní infrastruktura. Ne nadarmo se o ní hovoří jako o motoru ekonomiky. Škrtat zbytné výdaje, nebo tam, kde jsou neefektivity, je správné. Ale nelze přijmout filosofii plošných škrtů a s tak významným dopadem pro investice. Kde chybí prorůstová politika, tam se ekonomika jen těžko odrazí ode dna. A dopravní infrastruktura? Ta potřebuje mít především jasný a dlouhodobě stabilní systém financování a rozumně nastavený rámec celkového objemu finančních prostředků. Bohužel díky současnému každoročnímu handrkování o zdroje a důsledkem jejich snižování hrozí, že bude docházet k degradaci toho co již bylo vybudováno, co již užíváme. Přeci by to mělo být právě naopak. Nastavení výše zdrojů předurčí, že se tato oblast bude dále rozvíjet. A kolik to je finančně? Optimálně zhruba 2,5% HDP, zhruba 100 mld. Kč. I proto by vláda měla přehodnotit svůj návrh a hledat dodatečné zdroje pro SFDI.
A ještě dva příklady z návrhu rozpočtu SFDI na rok 2012: Že dálnice na Brno D1 potřebuje opravit vědí její uživatelé již dlouho a velmi dobře a čekají, kdy se tak stane. Rozpočet na rok 2012 počítá s celkovými náklady téměř 24 miliard Kč a s realizací 13 let od března 2012 do října 2025. Úsudek si udělá každý čtenář sám. A druhý příklad – po 18 letech bylo dohodnuto vypořádání pozemků paní Havránkové a je možno zahájit dostavbu posledního úseku dálnice D11 před Hradcem Králové. Každý si určitě řekne - konečně se začne stavět. Opak je pravdou, v návrhu rozpočtu na rok 2012 není na tuto stavbu vyčleněna ani koruna. Nejsou i tyto příklady jasným důkazem toho, že je něco s rozpočtem SFDI špatně?
A rekapitulace závěrem: Exministr dopravy Vít Bárta hovořil o nutnosti navýšení zdrojů pro dopravní infrastrukturu na rok 2012 o 14 miliard Kč, nástupce Radek Šmerda požadoval 10 miliard Kč, nový ministr Dobeš do návrhu rozpočtu SFDI zapracoval variantu nutného navýšení o 12 miliard Kč, před středečním jednání to pak byla potřeba minimálně 8,8 miliardy Kč ... a čtenář zpráv se ztrácí. Kolik peněz je tedy vlastně potřeba? Bohužel ani jedno z těchto čísel není správně. Pokud by mělo být dodrženo programové prohlášení vlády a opravdu chceme, aby se nám silniční, železniční i vodní infrastruktura zlepšila a tím pádem se přispělo také k rozvoji regionů a jejich ekonomiky a ke spokojenosti nás občanů, pak jsem zpátky na začátku tohoto blogu - u cca 96 miliard Kč ...
