Pak i to, že štěstí přeje připraveným, tj. v zásobě musí být kvalitně projektově i majetkově připravené stavby, včetně „rezervních“ projektů pro případ, že některá stavba ze seznamu vypadne, ať je důvod jakýkoliv. Prostě nepodcenit územní a projektovou přípravu staveb.

To je i dnes předpokladem pro úspěšné vyčerpání  prostředků, které jsou k dispozici v rámci Operačního programu Doprava (OPD). A nejedná se o malý balík peněz. Celkově jde v tomto období o 5,77 mld. EUR, tedy podle kursu Kč o cca 140 mld. Kč.  Nevyčerpat do koruny tyto peníze bych považoval za totální manažerské selhání lidí, kteří jsou za přípravu a realizaci těchto projektů zodpovědní. A je úplně jedno, jestli pracují na Ministerstvu dopravy, nebo Státním fondu dopravní infrastruktury (SFDI), ale zejména pak hlavně na Ředitelství silnic a dálnic, na Správě železniční dopravní cesty, nebo na Ředitelství vodních cest. A tak i jediné nevyužité EUR musí mít viníka.

První chyba v resortu dopravy nastala hned v roce 2008, když došlo k zásadnímu snížení národních zdrojů SFDI o 14,5 mld. Kč  oproti roku 2007 (z 59,5 mld. Kč na 45 mld. Kč) a financování oprav a údržby z národních zdrojů se pak dále snižovalo až na dnešních 33 mld. Kč. Za 4 roky jde o pokles o 26,5 mld. Kč. A to bez racionálního důvodu, navíc v době, kdy stále ekonomika rostla. Aby vůbec bylo možné za této situace zajistit průběžnou realizaci staveb za evropské peníze, musel být přijat úvěr od Evropské investiční banky, ze kterého se platí národní spolufinancování. Ten ale nestačí až do roku 2013 a je třeba najít rychlé řešení, zda národní spolufinancování budeme řešit na vrub razantního navýšení národních zdrojů ze státního rozpočtu, nebo opět cestou dalšího úvěru ve výši kolem 20 mld. Kč.

A výsledek? Evropské peníze nejsou využity k urychlení výstavby a modernizace dopravní infrastruktury na evropský standard, ale naopak nahradily zdroje národní. S trochou jízlivosti se dá říci: Ty byly  spotřebovány jinde a určitě s lepším multiplikačním efektem pro region a ekonomiku. A teď zase vážně - ministerstvo dopravy začíná stále častěji upozorňovat na ohrožení dočerpání alokovaných prostředků OPD. A potom, dnešní rámec národních zdrojů ani neumožňuje dostatečně financovat tolik potřebné opravy a údržbu dálnic a silnic, včetně mostů - natož realizovat obchvaty měst, dostavbu páteřních rychlostních komunikací, nebo dokončení dálniční sítě.

I další riziko, tedy připravenost a správná administrace projektů, bylo ze strany předminulých  vedení Ministerstva dopravy opomíjeno, především jde o éru ministra Řebíčka. Aktuálně se o tom můžeme přesvědčit u několika projektů, ať již realizovaných, nebo teprve připravovaných. Příkladem je rekonstrukce železničního mostu v Kolíně, kde se na celkových nákladech projektu ve výši 1,2 mld. Kč podílí Evropský fond pro regionální rozvoj částkou zhruba 850 mil. Kč. Podle exministra dopravy Šmerdy realizaci došlo k celé řadě pochybení a reálně hrozí, že bude nutné prostředky EU vracet. A prý to nemusí být jediný příklad nezodpovědnosti a hazardování s bruselskými penězi.  Dalším problémem je třeba již realizovaná rekonstrukce devítikilometrového úseku silnice I/52 z Brna na Rajhrad. Při ní se počítalo s účastí evropských fondů minimálně ve výši 600 mil. Kč, Ředitelství silnic a dálnic však raději žádost o spolufinancování stáhlo. Důvodem jsou opět chyby při přípravě stavby. Prostě nelze vyloučit, že Evropský účetní  dvůr si může na řadě našich dopravních staveb prostě smlsnout.  Stejně tak se prý rozplývá představa o evropských platbách za dostavbu dálnice D8 přes České středohoří, protože především díky všemožným sporům a soudům není jisté jak to  bude v blízké budoucnosti s reálnou výstavbou.

Komplikací není pouze to, že neschválené evropské prostředky na dané projekty bude nutné pokrýt z národních zdrojů (s nimi se ale samozřejmě ve finančních plánech nepočítá), ale opět platí, že je ohroženo čerpání prostředků z OPD jako celku. A navíc jsme v té šťastné situaci , že díky minulému snižování národních zdrojů a nedostatečné pozornosti přípravě nových dopravních projektů nemá totiž ministerstvo dopravy  v zásobě další – chce se říci - náhradní projekty, na které bychom mohli volné evropské prostředky přesměrovat.

A tak suma sumárum - v průběhu minulých let Ministerstvo dopravy i  SFDI, podcenily riziko nedočerpání disponibilních zdrojů z fondů EU, ale i pečlivost a svoji odpovědnost za 100% přípravu a realizaci staveb z evropských zdrojů. Z těchto chyb je třeba vyvodit nejen zodpovědnost, ale také jasná opatření abychom zbývající čas dokonale využili.

Bez dodatečných zdrojů se toho asi ale moc nestane. Je potřeba  zvýšit rozpočtový rámec SFDI (naprosté minimum je o 10 mld. Kč ročně), a tak umožnit plynulé spolufinancování evropských zdrojů a dostát uzavřeným smluvním závazkům.  Ve velmi krátké době pak vytvořit rezervní zásobník staveb, schopných bez problému splnit podmínky pro čerpání peněz z evropských fondů. To se prostě vyplatí, jsou to peníze do investic, peníze do rozvoje ekonomiky.

Ministr Kalousek k problematice navyšování zdrojů pro dopravní infrastrukturu uvedl, že „Peníze buď jsou, nebo nejsou. Odpověď je, že nejsou“. V tomto případě ovšem peníze jsou. Alespoň ty evropské. Ke každé vlastní vynaložené třiceti koruně Evropa v průměru dodá korun sedmdesát. A to bychom byli špatní hospodáři, kdybychom takovou příležitost beze zbytku nevyužili ...