Podle mě platí, že doprava a dopravní infrastruktura je důležitým faktorem dynamiky rozvoje ekonomiky s přímým vlivem na zaměstnanost. Efekt se projevuje na úrovni celého národního hospodářství, zjednodušeně řečeno – jako součet z růstu produkční funkce jednotlivých regionů.
Diskutovat ale nelze jen o efektech plynoucích z již realizovaných přepravních procesů. Také vlastní výstavba a údržba dopravních cest je pozitivní impuls pro ekonomický rozvoj. Přeci ten kdo opravuje výmoly na silnicích, nebo ten, kdo staví obchvat města nebo novou dálnici, nebo zrychluje železniční trať, zaměstnává pracovníky, a těm za práci platí mzdu. Nakupuje nezbytný materiál, investuje do modernizace strojů, které potřebuje pro tuto práci a podobně. Firmě tak roste výkon a tedy tržba, a to nejenom ve vlastním stavebnictví, ale v mnoha souvisejících oborech. Ani stát nezůstává zkrátka, neboť inkasuje pojistné na zdravotní a sociální zabezpečení, příspěvky na politiku zaměstnanosti, daň z příjmů od zaměstnance i od firmy, daň z přidané hodnoty atd. Když má člověk práci a bere mzdu, tak také utrácí. Kde? No sami to známe - všude možně. A i z těchto tržeb u dalších obchodníků se pro stát díky tomuto utrácení generují další příjmy. A čím více lidí pracuje, čím větší je zapojení práceschopného obyvatelstva, tím méně jich chodí na úřady práce s žádostí o podporu, tím méně lidí čerpá různé další podpůrné sociální dávky. Takže stát díky tomu, že dnes zadal výstavbu dopravního díla, nebo jeho údržbu a vydal peníze ze státního rozpočtu nejenom že splnil očekávání svých občanů po dostupnější a kvalitnější dopravní infrastruktuře a vytvořil podmínky pro zítřejší rozvoj produkční funkce v regionech, ale dnes také ušetřil na výdajích v sociálních výplatách a ještě k tomu získal na daních, tedy má pro státní rozpočet zase příjem.
Takže z vydané koruny do výstavby a údržby dopravní infrastruktury identifikujeme násobný multiplikační efekt, kdy se v celém spotřebním řetězci generuje řada činností a výkonů znamenající po ocenění jasný přínos. Přesněji řečeno – primárními multiplikačními efekty jsou efekty okamžitě zjistitelné, jako je zaměstnanost, výkony, tržby, příjmy a úspory veřejných rozpočtů apod. a sekundárními multiplikačními efekty jsou efekty, které přichází následně po vybudování nové dálnice, železnice, nebo obchvatu města a jsou spojené s již zmíněným rozvojem regionů, zlepšením životního prostředí apod. Taky Vám to připadá logické a samozřejmé?
O multiplikačních efektech v případě stavebnictví a dopravní infrastruktury se nehovoří jen teoreticky. Je několik modelů, které efekty konkrétně vyčíslují. U nás se dlouhodobě tímto modelováním zabývají experti např. v URS Praha, a.s. a to na základě podrobných analýz tzv. odvětvových multiplikátorů. Konkrétně - každý investovaný milion Kč do výstavby generuje stabilizaci 3 až 4 pracovníků v ekonomice (nejen ve stavebnictví, ale i v návazných oborech) a z tohoto investovaného 1 milionu Kč se realizují přínosy a úspory pro státní rozpočet a další fondy nejméně ve výši cca 550 tis. Kč.
Státu se tedy vyplácí investovat do výstavby a údržby dopravní infrastruktury. Tu navíc nikdo nikam neodnese a budeme ji po desítky dalších let užívat. Ještě více na významu tyto investice přeci získávají v době ekonomické recese, neboť mají potenciál přispět k oživení a růstu. Odpůrci a teoretici praktické ekonomie namítají, že teorie fiskální (rozpočtové) politiky tak, jak ji vymezil Keynes, byla krizí 70. let 20. stol. překonána. Ale praktický příklad naší současné situace navozuje jednoduchou otázku. V tuto chvíli již víme, že stát navrhuje v rozpočtu Státního fondu dopravní infrastruktury pro příští rok meziroční pokles finančních zdrojů pro dopravní infrastrukturu o 35 mld. Kč, tedy o 36% (z letošních 96 mld. Kč na 61 mld. Kč). To bude znamenat menší intenzitu výstavby, menší počet kilometrů opravených silnic, nebo nově vybudovaných dálnic, ale také ani nedojde ke zlepšení stavu našich mostů a ani k nijak závratnému zrychlení a zlepšení cestování po naší železnici. Bude, nebo nebude mít tento pokles o desítky miliard korun vliv na ekonomiku, její výkonnost a zaměstnanost nejen ve vlastním stavebnictví, ale i v dalších oborech? Jen pro doplnění - stavebnictví se v ČR na tvorbě HDP podílí cca 7-8% a zaměstnává zhruba 450 tis. pracovníků. Z toho část dopravního stavebnictví činí zhruba polovinu. Bude-li tedy meziročně od hlavního investora, kterým je v dopravní infrastruktuře stát k dispozici o 36% méně finančních zdrojů, lze důvodně očekávat, že se to projeví bohužel nejen na našich očekáváních z hlediska zlepšení stavu dopravních cest, které většina z nás denně používá, ale i ve státním rozpočtu a to právě díky rezignaci na multiplikační efekty. Nebo si vážně máme myslet, že by za tohoto stavu pracovalo u stavebních firem stejné množství zaměstnanců jako letos?
A proč to všechno??? Důvod je bohužel prostý. Setkal jsem se totiž s názorem významného ekonoma, který zastává názor, že prý jsou multiplikační efekty ve stavebnictví mýtus, který neplatí a nefunguje.
Já prostě tvrdím….. možná mýtus – ale pravdivý.
